Nedávno jsem měl příležitost spolupracovat s IT analytikem Dennisem Drogsethem (ze společnosti Enterprise Management Associates) na tvorbě videa a studie o tom, jakou roli hrají IT systémy v digitální transformaci podniku. Přimělo mě to přemýšlet o základní definici toho, co je to vlastně systém. Již na univerzitě mě fascinovalo se dívat na svět z hlediska systémů. Natolik, že jsem z ekonomie přešel na sociologii a skončil u přírodních systémů (tj. u biologie). V posledním roce jsem přibral programování a po promoci vstoupil do světa IT – systému jiného druhu.
Pouhé skupiny souvisejících předmětů (přirozených nebo člověkem vyrobených) netvoří systém. Abychom parafrázovali jednoho z prvních teoretiků obecných systémů, Ludwiga von Bertalanffyho, systémy (a tedy i IT systémy) jsou skupiny propojených, vzájemně závislých částí spojených procesy, které vše udržují v chodu (např. negativní entropie, homeostáze apod.).
Systémové myšlení je podstatně lepší způsob jak uchopit řadu složitých problémů. Vzpomeňte, jak jste se na gymnáziu učili o přírodních systémech, jako je počasí (tj. vodní cyklus) nebo potravní řetězce (tj. ekologický cyklus) – a později o společenských, ekonomických a politických systémech.
Uvažujme o výrazu IT systémy, který existuje již dlouhou dobu. Nejšířeji jej definuje ITIL – jako systém zahrnující lidi, procesy a technologie. Ale to, jak IT technologii (tj. infrastrukturu datového centra) uspořádáme, je určující pro její „systémovitost“. A čím vyšší míra systémovitosti, tím lepší výsledek pro byznys a provoz IT.
Tradičně platilo – a platí i dnes – že datové centrum je povětšinou „podomácku“ vytvořená sestava komponent od různých dodavatelů (výpočetní kapacita, úložiště, síť a hypervizor). Taková infrastruktura je buď zcela výsledkem vlastní invence, nebo v lepším případě je inspirovaná referenční architekturou, s níž není nutné vymýšlet vše od začátku.
Avšak i když propojíte jednotlivé součásti, stále musíte spravovat, podporovat a udržovat infrastrukturu jako izolované technologie. To s sebou nese řadu závažných problémů:
- Budete mít potíže s aktualizací firmwarů a jejich potenciální nekompatibilitou u komponent od různých výrobců.
- O podporu musíte žádat každého výrobce zvlášť.
- Ani monitorovací nástroje, které zobrazují všechny komponenty „na jedné obrazovce“, neukážou, jak jejich vzájemné vazby ovlivňují systém jako celek a stav pracovních zátěží.
- Poskytování zdrojů budě rovněž izolované, takže se musíte uchýlit k dodatečným nástrojům pro koordinaci.
Konvergovaná infrastruktura vše mění. Skládá se z předem sestavených dílů od různých dodavatelů – výpočetní jednotky, úložiště, sítě a virtualizačních komponent, které zákazník dostane jako hotový produkt připravený k provozu.
Nová definice „systémovitosti“ se projevuje na životním cyklu čtyřmi způsoby:
Vestavěný software pro monitorování a správu, který zohledňuje architekturu (např. informuje o celkovém zdraví systému včetně stavu a vztahů mezi hlavními komponentami, jejich součástmi a pracovními zátěžemi)- Vestavěná technologie pro kontaktování jedné živé centralizované podpory (např. jediné telefonní číslo, již není nutné volat různým dodavatelům technologií)
- Vestavěné sledování verzí firmwaru a hypervizoru včetně termínů aktualizací a možnost stáhnout nová vydání, předem otestovaná na kompatibilitu se všemi komponentami systému
- Podobně jako jsou přírodní systémy samořídicí/samoregulační, systémovitost IT infrastruktury je postupně obohacována o softwarově založenou automatizaci – pro průběžné zpracování, ochranu dat a podobně.
